FC Silon Táborsko v prvním jarním mistrovském utkání F:NL remizoval doma s Vyškovem 0:0. Bod získal proti těžkému soupeři, který klidně mohl z Tábora odjet s prázdnou. Těsně před koncem druhého poločasu neproměnil „dvousetprocentní“ příležitost útočník Jan Mach, který jinak podal poctivý, dynamický výkon. Na střelecké štěstí si tento sympatický, 22letý forvard musí počkat do příštích duelů.

Honzo, v 86. minutě utkání s Vyškovem za stavu 0:0 jste se ocitl v obrovské příležitosti, byla před vámi skoro odkrytá branka. Přestřeli jste. Už vás tato neproměněná šance přebolela?„Ano, v hlavě to pořád mám, ale už se na to snažím nemyslet a soustředím se na zápas s Chrudimí.“



Jak jste situaci viděl vy, jak byste popsal moment, kdy jste mohl být slavný, kdybyste gól dal? Co bylo z vaší strany špatně? „Jak to v takové chvíli bývá, v mé hlavě se to odehrálo strašně rychle. Paradoxně jsem i nějaký odražený balon čekal, ale bohužel se mi ho nepodařilo správně trefit. Chyba byla v mé hlavě…prostě jsem neunesl tlak té situace.“

Prý jste byl po utkání ze zahozené brankové příležitosti hodně smutný. Berete si to hodně k srdci? „Ano, byl jsem smutný. Remízu beru jako ´malou prohru´ a moje neproměněná tutovka můj pocit umocnila. Celý tým makal na 100 procent a výhru jsme si zasloužili, takže jsem nás prostě obral o 2 body.“

Říká se o vás, že až začnete proměňovat šance, dveře, za které budou brát prvoligoví skauti, se nezastaví. V čem tkví podle vás um, dovednost či kouzlo šance častěji dávat? „Myslím si, že mi stačí proměnit jednu a už to půjde. Útočníkovi se vždy uleví a tlak opadne… Pak se hraje mnohem lépe a góly padají. Teď se musím soustředit na každou příležitost a doufám, že gól přijde hned v následujícím zápase.“ Lze to zlomit na tréninku, přidávat si? „Ano, trénink tomu samozřejmě pomáhá, ale zápas je vždy něco úplně jiného. Občas s kondičním trenérem zůstáváme po tréninku na krátkou střelbu… Teď ji budeme praktikovat častěji.“

Předpokládáme, že vás trenér Nádvorník podržel a možná vám řekl, že vaše střelecké úspěchy přijdou…ne? „Ano, více lidí včetně trenéra mě podrželo. Je třeba to prostě hodit za hlavu a jít dál.“

Trenér o vás hovoří jako přírodním talentu, který neprošel žádnou mládežnickou akademií velkého klubu. Je to podle vás v něčem výhoda, v čem zase naopak nevýhoda? „Je pravda, že jsem hrál vlastně celý život v Hořovicích, žádným větším klubem jsem neprošel. Jako mojí velkou výhodu beru to, že jsem začal už v patnácti letech trénovat a hrát v seniorské kategorii. Určitě mi to fyzicky pomohlo a jsem zvyklý na tvrdý a náročný fotbal. Bohužel jsem ale neměl tak dobré tréninkové podmínky a v tréninkovém procesu jsem strávil méně času než kluci, co projdou akademií, což může být znát na nějaké taktice i technice. Celkově to ale spíš beru pozitivně.“

Pojďme ještě k celému zápasu s favorizovaným Vyškovem. Ukázala se síla Jihomoravanů, jejichž kádr je výrazně africký? V čem byl podle vás Vyškov herně zajímavý? „Jejich výhodou jsou rychlí hráči. Myslím si, že jejich největší zbraní jsou protiútoky a náběhy za obranu, ze kterých budou určitě nebezpeční.“

Nastupujete na pozici tzv. desítky těsně pod hrotem. Je to vaše parketa, cítíte se tam dobře? „Ano, cítím se tam dobře. Rád hraju buď na desítce, nebo devítce, kde jsem se při zápase také objevil.“