Útočník FC Silon Táborsko Jakub Šašinka měří nějakých 194 centimetrů. Podobně urostlý typ forvarda v klubu dávno nebyl. Jakubovi bude letos na podzim 28 let, ligový dres Slovácka obléká jeho o tři roky mladší bratr Ondřej. V sobotu 25. března vstřelil Jakub svůj první gól za Táborsko v mistrovském utkání F:NL v Chrudimi a přispěl tak k remíze 1:1.

Co byste řekl k tomu gólu, když k vítězství nepomohl?„Každý gól se počítá, ale abych pravdu řekl, zase tak moc mě nepotěšil, raději bych ho vyměnil za naši výhru, kterou jsme potřebovali do tabulky.“

Jak složité bylo se v 39. minutě prosadit, abyste vyrovnal na 1:1? „Musel jsem se pohybem dostat před obránce, předskočit ho, abych mohl zakončit. Per Plachý to tam hezky přihrál.“ Trenér Nádvorník hovořil o špatném chrudimském terénu. Co byste k tomu dodal? „Obecně platí, že české povětrnostní podmínky nejsou takhle na jaře pro trávníky příznivé. Často prší, někdy mrzne, občas i sněží. Terén vypadá zdánlivě dobře, ale rychle se zničí. Trávníky se nedokážou po zimě vzpamatovat. Není to jako v zemích, kde z 85 procent dnů svítí slunce.“

Táborsko dává v zápasech málo gólů, proto nevyhrává. Jak se to dá změnit? „Čím více gólů dáte, tím je větší pravděpodobnost, že vyhrajete. Máme za sebou tři remízy, ale minimálně dvakrát jsme určitě měli zvítězit. Soupeře jsme ve dvou zápasech nepustili do šance, my jsme naopak vždy čtyři, pět šancí zahodili. Musíme více trestat chyby soupeřů, více se gólově prosadit.“

V Táborsku jste oficiálně od zimy, ale už jste se tu objevil na podzim. Jak se všechno seběhlo? „Loni dlouho vázla komunikace mezi českou asociací a Emiráty (klub Al-Dhaid), kde jsem působil před Táborskem. Chybělo pár dnů, aby vše administrativně vyšlo, ale přestup klapnul až v zimě. Už jsem tady trénoval, ale musel jsem čekat do dalšího přestupového okna.“

Není pochyb o tom, že jste tak trochu přišel za trenérem Nádvorníkem, který vás zná z působení v Řecku a v Asii, že? „Vždycky je dobré, když si vás trenér vybere a má k vám důvěru. Zájem projevilo také vedení Táborska, proto jsem tady. Lépe se hraje, když vám v klubu věří. S trenérem se známe, vím, co mohu od něho čekat, on zase ví, co může čekat ode mě. Snažím se mu pomoci. Snad přijdou další góly.“

V neděli přijede do Tábora Karviná. Táborsko potřebuje po třech plichtách zvítězit, ale tým z Těšínského Slezska bude hodně těžký, co myslíte? „Těžký, lehký. Takhle o tom nepřemýšlím. Věřím, že se připravíme tak, abychom Karvinou dokázali porazit. Určitě dostaneme od našeho realizačního týmu kvalitní informace, s čím na nás soupeř vyrukuje. Musí se k nám konečně přiklonit štěstí, které se nám zatím vyhýbalo. Druhá liga je vyrovnaná, nikdo v ní není dominantní favorit, nikdo v ní jasný outsider. Zápasy ve druhé lze rozhodují maličkosti.“ Bude pro vás osobně utkání s Karvinou nějak speciální, když pocházíte z Moravskoslezského kraje? „Z Karviné znám trenéra Tomáše Hejduška, který působil i v Baníku Ostrava. Sám jsem za Karvinou dříve asi rok hrál. Poslední roky jsem byl v cizině, tak jsem ji moc nesledoval. Z posledních tří jarních zápasů (dvě výhry, jedna remíza) ale víme, s čím na nás v neděli přijde.“ Také 20. kolo FNL je věnováno Víkendu otců. Kdo vás a vašeho bratra přivedl k fotbalu? „Asi dědeček. Jsme fotbalová rodina. Děda fotbal hrál, pak do vysokého věku pískal jako rozhodčí. Právě s ním jsme chodili kopat do parku. Poděkovat musím také rodičům, kteří nás s bráchou všemožně podporovali, vozili nás do Ostravy na tréninky a na zápasy.“