Dvacetiletý průbojný křídelník Adam Kronus hostuje na jaře z Viktorie Plzeň v druholigovém FC Silon Táborsko. U diváků je herní projev odchovance kladenské kopané hodně oblíbený: rychlost, tah na branku, velká energie. V Táborsku se sešla malá plzeňská ekipa „hostovaček“: Kronus, Alexandr Sojka a Adam Alexandr. V remízovém domácím utkání s Jihlavou (1:1) byl Adam Kronus hodně vidět. V následujícím rozhovoru se ohlíží nejen za tímto utkáním.

Na úvod se zeptáme, jak se cítíte v Táborsku, kam jste přišel v zimě hostovat z Viktorie Plzeň? Je něco, co předčilo vaše očekávání?„Osobně musím říct, že se zde cítím výborně. Klub mě příjemně překvapil svou vřelostí. Tábor je i zajímavé město. Ačkoliv jsem si Plzeň zamiloval, chtělo to získávat herní praxi ve 2. lize. Pro mne je to tedy krok vpřed. Samozřejmě, že očekávání jsem měl obrovská. Nejvíce jsem se obával, jak mě přijme kabina a trenéři. Naštěstí i v tomhle jsem hned zapadl. Musím také vyzdvihnout kvalitu hřiště, která tu je na vysoké úrovni.“

Měl jste v zimě více možností, kde v jarní části soutěží získávat zkušenosti? Proč jste se rozhodl pro FC Silon Táborsko? „Nějaké možnosti jsem samozřejmě měl, ale nic konkrétního na stole nebylo. Už na soustředění ve Španělsku mi pan Šádek (majitel Viktorie Plzeň, pozn. autora) oznámil, že je na čase nabírat zkušenosti ve druhé lize. Soustředil jsem se ale hlavně na sebe a veškeré jednání nechal na klubu. Věřil jsem, že pro mne vyberou tu nejlepší variantu, kde získám zkušenosti a hlavně se fotbalově posunu. Nyní mohu s čistou hlavou říci, že právě Táborsko je správná volba.“

A tým FCT na jaře dvakrát doma remizoval, 19. března s Jihlavou. Asi se shodneme, že bod z utkání proti Vysočině je málo. Co podle vás scházelo ke třem bodům? Co se mělo udělat lépe? „Jednoznačně všichni cítíme, že bod je prostě málo… Při pohledu na tabulku si nesmíme dovolit ztrácet body tak lacino. Obzvlášť, když celý zápas hrajeme lépe a soupeře k ničemu nepustíme. Co scházelo? Jednoduše vstřelit o jednu branku více než soupeř. Samozřejmě větší klid v zakončení. Defenziva týmu funguje na výbornou, bohužel tomu schází vyřešit situace u brány soupeře.

Vy sám jste se dostával do nadějných či nebezpečných situací před jihlavskou brankou, kterou jste mohl podle vás přetavit v gól? „Ano, na můj vkus jich bylo dokonce až moc. Několikrát jsem se dostal do situací, které prostě musím proměňovat. Šanci z nějaké 84. minuty beru jako tu vůbec největší. Bohužel jsem se snažil trefit balon čistě a nahoru, ale brankář předvedl výborný zákrok. Remízu tedy beru dost na sebe. Měl jsem na noze ten zápas rozhodnout a urvat na naši stranu.“

Po výsledku 1:1 asi v kabině moc velká spokojenost nezavládla? „Celá kabina cítila, že jsme z toho zápasu měli vytěžit rozhodně více než bod. Takže jsme si museli nějaké situace ještě rozebrat. Teď už se ale díváme vpřed.“

Po vašem příchodu jste si získal důvěru trenéra Nádvorníka, nastupujete na pravém křídle. To je váš nejčastější post, tam se cítíte nejlépe? „Jsem rád, že jsem si u trenéra důvěru získal. Důvěra trenéra je pro mne hodně důležitá. Cítím se pak i na hřišti lépe. V Plzni jsem nastupoval nejčastěji na levém křídle. Odehrál jsem hodně zápasů také jako hrotový útočník, ale i jako ofenzivní střední záložník. Nejlépe se však cítím z jakékoliv strany. Nedělá mi problém levá ani pravá noha, což mi také dost pomáhá.“

Diváky zaujala vaše rychlost a průbojnost. Které fotbalové stránky chcete dále rozvíjet, abyste se zlepšoval? „Těch věcí je samozřejmě mnoho. Pro mne je důležité snažit se zlepšovat všechny. Největší důraz ale kladu na dvě konkrétní, a to hlavně zakončení a rychlou práci s míčem. Tyto věci naštěstí s kondičním trenérem stále zlepšujeme. Věřím, že je to jen otázka času, kdy navážu na přípravu a začne mi to padat i v ligových zápasech.“

Je vám 20 let a už máte na svém kontě start za Viktorku Plzeň v Lize mistrů proti Barceloně. Sice jen na pár minut, ale i tak to musel být zážitek, ne? „Je to tak. Splnil se mi dětský sen. Bylo to jako z pohádky, nastoupit před vyprodaným stadionem a zahrát si proti světovým hráčům. Okamžik, kdy stojím na hřišti s hráči, na které koukám v televizi a hraju za ně na playstationu, je nezapomenutelný. Nikdy na tento moment nezapomenu a myslím, že ho budu vyprávět ještě spoustě lidí.“ V sobotu 25. března pojede Táborsko dohrát odložené utkání v Chrudimi. Co bude na Východočechy platit? „Pro začátek je důležité zmínit, že do Chrudimi jedeme jednoznačně vyhrát. Nad ničím jiným v šatně nepřemýšlíme. Trenéři nás dokáží výborně připravit, jak takticky, tak i psychicky. Myslím si, že když navážeme na předchozí zápasy a k tomu přidáme ve finální fázi větší klid v zakončení, tak musíme vyhrát.“

Máte zajímavé příjmení, Kronus. V republice je nositelem jen asi 136 lidí. Nejvíce na Kolínsku, ale také na Vlašimsku. Pátral jste někdy po kořenech, co to příjmení znamená? „Táta je z Vlašimi, příbuzné máme i ve Voticích. To je asi tak jediné, co vím. Po kořenech příjmení jsem nikdy nepátral a v plánu to zatím ani nemám. (úsměv)